Příběh stařenky – každý příběh je jedinečný, i ten váš

Tato báseň jednoho dne přistála v mé mailové korespondenci. Je tak hluboká, lidská a učící, že se o ni potřebuji podělit….

Napsala ji prý jedna žena v léčebně dlouhodobě nemocných. Zdravotní personál našel tento text mezi osobními věcmi po smrti této ženy.

 

Báseň stařenky

 

Poslyšte sestro, když na mne hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte?

 

Ach ano, je to jen ubohá stařena

s divnýma očima a napůl šílená.

 

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

 

O světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

 

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

 

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až se k vám dostala.

 

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let

s bratry a sestrami slád život jako med.

 

Šestnáctiletou kráskou plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

 

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib bílou kyticí.

 

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný život pro svoje děti.

 

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,

jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

 

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mě provází.

 

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

 

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

 

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

 

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

 

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

 

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

 

Otevřete oči sestřičko, teď,  když to všechno víte,

neuvidíte seschlou stařenu..

teď už MĚ uvidíte!