Škola, místo, kde se děti učí mnohem více než znalostem. Uvědomují si to dospělí? Učitelé a rodiče?

Můžu čerpat jen ze zkušenosti vlastní (3 děti) a některých rodičů, kteří mi svěřili (zejména v terapeutické praxi) své vlastní zkušenosti nasbírané během povinné školní docházky svých vlastních dětí. Nezřídka jsou to, bohužel, zkušenosti bolestné, zejména pro děti.

Práva a povinnosti

Povinná školní docházka znamená, že stát nařizuje rodičům posílat děti do školy. Pokud to neuděláte, hrozí vám drsný postih.

Pokud stát něco nařizuje, musí tedy logicky vytvořit nejen prostor (budovy škol), musí také konkrétně říci, kdo může ve školách výchovně a pedagogicky působit. Stanoví tedy minimální podmínky pro vzdělání dospělých osob, které se nazývají učitel, pedagog, na středních školách profesor (byť titul profesor je v ČR nejvyšší vědecko-pedagogická hodnost a tento na SŠ, pokud je mi známo, nemá (téměř) nikdo). Jenže vystudovat VŠ pedagogickou a mít příslušný "papír" přece nestačí. Musí být zaručena bezúhonnost, morální a kultivované vystupování vůči těm, pro které je škola zřízena.

A to je kdo? Ne, nejsou to učitelé, aby si mohli vydělat peníze na živobytí. Škola existuje pro děti a jejich rodiče. Je to služba, díky které rodiče (laici) mají právo získat pro své děti znalosti a dovednosti, které je připraví na život.

Jaké znalosti a dovednosti to jsou?

Penzum znalostí stanovené MŠMT v tzv. rámcovém vzdělávacím programu jako laik nemohu hodnotit, ač k němu mám výtky vycházející z prostého selského rozumu. Nemám pedagogické vzdělání, proto se nebudu pouštět do přímé kritiky (souzním však s obsahem příspěvků, které dávám k dispozici pod článkem).

A dovednosti? Diskuse, práce s emocemi, bezpečná a účelná komunikace, partnerský přístup, hranice. Práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhého.

Co dalšího lze od pracovníků školy požadovat?

Shrnula bych to do dvou slov - odpovědnost a kompetentnost.

Ti, kteří podepsali pracovní smlouvu a pobírají plat státního zaměstnance, jsou plně odpovědní za své konání a jednání v rámci školských služeb směřovaných k dětem a jejich rodičům. Mají být plně kompetentní nejen učit dle nejmodernějších metod, mají být kompetentní umět jednat s dětmi i rodiči, umět řešit konflikty, znát vývojovou psychologii, znát potřeby dětí a rodičů spojených se vzdělávacím a výchovným procesem a v rámci možností je maximálně naplňovat. Umí to ti, kteří vám poskytují školské služby? Pokud ano, pak máte vy a vaše děti velké štěstí. Pokud ne, je nutné to nepřehlížet.

Stát říká, že musíte děti posílat do školy. Přikazuje vám platit daně, ze kterých jsou školské služby hrazeny. Máte právo, ale i povinnost vůči svým dětem, aby školské služby byly bezpečné, rozvíjející, aby děti neponižovaly, aby si učitelé nehojili své ego na úkor dětí. Pak vaše děti vyrostou v sebevědomé dospělé, kteří znají své hranice a nejsou z nich ovce v koutě.

Co když vím, že mé dítě je ve škole poškozováno?

Je vaše povinnost vůči dětem s tím urychleně něco udělat. Rodič je dítěti nejbližším ochráncem. Pokud má strach se ozvat, dává tím dítěti najevo, že je slabý a nedokáže jej ochránit. Dítě ve škole "přežívá" a každý den se učí, jak couvat, aby nebyl konflikt, jak si nechat líbit nezřídka nekompetentní a mocenské jednání dospělých, kteří ho mají v hrsti. Nemůže se bránit a ani se to nenaučí. Psychicky strádá, a to se vždy ukládá. V těžkých chvílích dospívání, v období tlaku maturit a přijímacích zkoušek se hroutí, neboť neví, jak se bránit. A rodiče? Nepřipouštějí si, že je i jejich zodpovědností, jak jejich dítě zvládá situace, kdy a jak se má bránit.

Kvalita služeb školy spadá pod Českou školní inspekci. Nebojte se ozvat, když je vaše dítě ve škole poškozováno. Zabráníte tím prohlubování problému, který už začal. Pokud však nestanovíte hranice, kam může personál školy zajít, jste spoluzodpovědní za to, jak vašemu dítěti je.

Poskytujeme konzultace k právům a povinnostem všech v trojúhelníku škola-rodič-dítě tak, abyste si zajistili odbornou, bezpečnou a funkční službu školy.

Inspirace: