Říká se, že čas je to nejcennější, co máme. Dnes ale někteří tvrdí něco jiného – tím nejcennějším je naše pozornost. Svět kolem nás je plný podnětů, které se ji snaží získat. Inzerenti, vývojáři aplikací a algoritmy sociálních sítí utrácejí miliardy dolarů, aby nás udrželi ve svém prostředí.

To, na co zaměříme svou pozornost, určuje, jaký máme den. Každý okamžik se ocitáme na rozcestí, na kterém si volíme, co do sebe vpustíme a co necháme plynout kolem. Americký autor Wayne Dyer napsal: „Nemůžeme vždy ovlivnit, co se děje kolem nás, ale vždy máme moc rozhodnout, co se odehrává uvnitř nás.“

Je to jako když jdete procházkou lesoparkem, který je poblíž nějaké frekventované silnice. Po chvíli zjistíte, že klid, který jste hledali je rušen zvuky přilehlé silnice, kde jezdí auta, houkají sanitky, prostě vás to ruší. Zároveň, když tyto ruchy dáte do pozadí, slyšíte zpět ptáků, klepání datla a šum stromů, pod kterými jdete.

Mám pro vás návrh na malý pokus. Jdete do toho? Je jediná podmínka a to nespěchat.

Zkuste si to teď představit… zavřete oči, dovolte si na chvíli zpomalit a přenést pozornost k sobě. Nádech… výdech… a s každým dalším dechem se ocitáte na lesní cestě. Je čas se zastavit, nikam nespěchat…

Teď se zaměřte na zvuky kolem sebe. Nejdříve si všimněte ruchu v pozadí – vzdáleného hluku silnice, houkání, zvuků města, které doléhají až sem. A jen pozorujte… jak na tyto zvuky reaguje vaše tělo? Jaké pocity se objevují? Jak se cítíte?

A teď si představte, že tyto ruchy necháváte ustoupit do pozadí. Pomalu přesměrujte svou pozornost k jiným zvukům… ke zpěvu ptáků, jemnému šumění stromů, možná zaslechnete ťukání datla… a vnímáte vůni lesa, vlhké půdy, dřeva… A opět jen pozorujte… Co se teď mění? Jak se cítí vaše tělo? Jaká nálada přichází?

Zkuste několikrát přepnout mezi těmito dvěma vjemy. Jako když ladíte rádio… ruch a klid… hluk a zpěv ptáků… A vnímejte, jak mocná je vaše schopnost přesouvat pozornost.

Až budete připraveni, dovolte si s hlubokým nádechem a pomalým výdechem vrátit se zpět. Můžete se jemně protáhnout, otevřít oči… a zůstat na chvíli s tímto uvědoměním, že schopnost volit, na co zaměříte pozornost, máte vždy ve svých rukou.

Také jste zjistili, že mysl ale též tělo reaguje na tyto dva vjemy zcela odlišně?

Tohle přepínání mezi podněty je vlastně fascinující ukázkou toho, jak naše pozornost ovlivňuje naši realitu. To, čemu věnujeme pozornost, se stává naší skutečností. Pokud si více všímáme rušivých prvků, vnímáme svět jako stresující a zahlcující. Pokud se naopak naučíme přesměrovávat pozornost na pozitivní a uklidňující podněty, můžeme se cítit klidnější a vyrovnanější, i když se nacházíme v prostředí, které samo o sobě není úplně ideální.

Mnohdy s klienty přemýšlíme o tom, co soutěží o naši pozornost a jak to ovlivňuje celkové nastavení mysli i těla. Jaký je rozdíl mezi tím, když ráno vstáváme s pocitem, že dnešek bude k ničemu – protože nestíhám, venku je ošklivo a bolí mě klouby – a tím, když si řekneme: „Ano, čeká mě náročný den, klouby mě bolí, ale sem tam vykoukne slunce, dám si dobrou snídani nebo na oběd se potkám s kamarádkou, večer sice bude rušno, ale nakonec si v klidu sednu s čajem a pustím si něco hezkého... a přece jen už jsem zvládla i náročnější dny. Tak se ještě protáhnu a jdu do toho..to zvládnu“ A stejné je to večer. Můžu usínat s myšlenkou, že dnešek byl vyčerpávající, spousta věcí nevyšla podle plánu a zítra mě čeká další náročný den. Nebo si můžu dovolit přenést pozornost k tomu, co se povedlo – že jsem něco zvládla, že jsem se aspoň na chvíli zasmála, že mě potěšil rozhovor s někým blízkým, že jsem si dopřál/a chvíli klidu. V obou případech se den odehrál stejně, ale způsob, jakým ho zakončím, může ovlivnit, jak se budu cítit nejen večer, ale i zítra ráno.

Tato schopnost jde trénovat. Pravidelným vědomým zaměřováním pozornosti na určité vjemy můžeme postupně ovlivnit způsob, jakým náš mozek filtruje informace. Může pomoct obyčejné zastavení se uprostřed rušného dne a všemi smysly se zaměřit na tady a teď, nebo pouze se pořádně nadechnout, protáhnout a chvíli zavřít oči a soustředit se na sebe, někdo pomocí skicáku kreslí obrázky apod. S některými klienty zavádíme jednoduchou, ale účinnou praxi – „deník vděčnosti“. Každý večer si zapíšou pět věcí, které jim během dne udělaly radost nebo za které mohou být vděční. Povzbuzuji je, aby si tyto okamžiky uvědomili ještě předtím, než půjdou spát. Ze začátku to podle jejich slov bývá náročné – hledání vděčnosti může působit nepřirozeně. Ale postupem času se to stává snazším a někteří mi s nadšením říkají, že objevili nejen pět, ale třeba i deset drobných radostí. A co je zajímavé, postupně se začíná měnit i jejich celkové naladění – všímají si pozitivních momentů nejen večer, ale i během dne, přirozeně přesměrovávají pozornost na to, co funguje, co je příjemné.

Důležité je si uvědomit, že pozornost je jako sval – čím více ji trénujeme, tím lépe ji dokážeme ovládat. Můžeme si vybrat, na co se soustředíme, a tím do značné míry ovlivnit svou náladu, pohodu i celkové vnímání světa.

Otázky k zamyšlení:

Na co zaměřuji svou pozornost?

Co by se změnilo ve vašem životě, kdybyste dokázali lépe řídit svou pozornost?

Jaké způsoby zaměřování pozornosti vám v minulosti pomohly zvládnout náročné situace?

Jaké drobné kroky byste mohli začít dělat, abyste si v každodenním životě více všímali uklidňujících podnětů

Existují lidé ve vašem životě, kteří vám pomáhají lépe zvládat stres? Jak to dělají?

Když se podíváte na svůj život jako na „lesopark“ – kde jsou vaše zdroje klidu a kde jsou vaše „rušné silnice“