V Praze bez čekání, ve Varech bez šance. Psychoterapie s příspěvkem od pojišťovny funguje, ale ne všude. První dvě zdravotní pojišťovny začaly za covidu přispívat na soukromou psychoterapii. Co novinka přinesla, jak se liší dostupnost v jednotlivých regionech a jaké problémy lidé na terapiích řeší?

KDY POTŘEBUJU TERAPEUTA, KDY PSYCHOLOGA ČI PSYCHIATRA?

"Dokud jste zdravý a řešíte běžné obtíže - třeba se rozvádíte, těžko se adaptujete na novou situaci, ztratili jste smysl života - nepotřebujete psychiatra, ale psychoterapeuta. Promluvíte si o problému, získáte nový pohled, posunete se v životě dál. Když si pomoct nenecháte, můžete se propadat do hlubších problémů a může dojít na psychiatra. To už jste ve zdravotnickém systému.

Psychoterapie mimo něj dobře slouží i zdravé populaci s dočasnými duševními problémy, na ni psychoterapeutický rozhovor skvěle funguje. Všichni máme diagnostikovatelné neurózy nebo lehké deprese, ale pokud se zachytí včas a na psychiatra nedojde, je to efektivnější - časově i finančně, pro jedince i pro celý systém."

- Dominika Čechová, ČAP

Když v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) za covidové pandemie sledovali, jak velká část české společnosti si připouští psychické problémy, došli ke třetině dospělých. Covid ovšem z velké části jen nasvítil již existující trápení: duševními problémy podle různých odhadů dlouhodobě trpí mezi dvaceti a třiceti procenty populace. Projekt Život k nezaplacení eviduje alespoň středně těžké depresivní či úzkostné příznaky u dvanácti procent Čechů a Češek.

Když už duševní potíže řešíme, pak obvykle zamíříme k psychologovi či psychiatrovi. Ukazuje to výzkum Kantaru pro Českou asociaci pro psychoterapii (ČAP) z letošního podzimu (třetí díl seriálu: postoje Čechů k duševnímu zdraví). Často přicházíme pozdě nebo neznáme jiné možnosti: psychiatrická medikace obvykle nastupuje v okamžiku, kdy je problém akutní a nedá se ignorovat. Pomáhá především tlumit příznaky.

Prevenci řady duševních onemocnění, kdy si klient může v bezpečném prostředí problém uvědomit, než se rozvine, má na starosti psychoterapie. Zmíněný průzkum přitom ukazuje, že Češi terapii "neumí": třetina populace zvažuje či zvažovala návštěvu psychoterapeuta, odhodlala se ale jen malá část. Většina tápe, co od terapie čekat nebo jak najít a poznat dobrého odborníka; jako další velkou překážku uvádějí vysokou cenu a špatnou dostupnost terapie (druhý díl seriálu: kdy jít a co od terapie čekat?).

Kapitoly

• Covidový most.Jak vypadá zdravotnický a jak soukromý "trh" s psychoterapií
• Pražský výběr. Kde terapeuti jsou, kde nejvíc chybí?
• Tisícovka za sezení. Co víme o soukromých terapeutech?
• Nebezpečná jako chirurgie. Rizika přestřelené ochrany před šarlatány

Covidový most

Jak vypadá zdravotnický a jak soukromý "trh" s psychoterapií?

"NA POJIŠŤOVNU" × "ZA CASH"

V textu oddělujeme dva světy, ve kterých psychoterapie probíhá:

• Klinická psychoterapie, lidově "na pojišťovnu". Probíhá ve zdravotnictví a plně ji proplácí pojišťovna.
• Soukromá psychoterapie, také "za cash". Věnují se jí terapeuti mimo zdravotní systém na základě živnostenského oprávnění.
  Program prevence duševního zdraví VZP a ČPZP, o kterém píšeme níže, oba světy propojuje - pojišťovna v něm přispívá na sezení u soukromých terapeutů. Část tedy zaplatíte "za cash", část jde "na pojišťovnu".

Péče o duševní zdraví je v Česku ve srovnání s tělesnou medicínou podfinancovaná: v roce 2020 do ní směrovala 4,1 procenta zdravotnického rozpočtu, což je sice velký skok oproti 2,9 procentům o deset let dříve, ale jen malý krůček v porovnání se zeměmi na západě, severu a jihu. Velké rozdíly jsou pak uvnitř systému péče o duševní zdraví. Téměř polovina peněz teče do psychiatrických nemocnic, jen o něco menší část spolknou psychiatrická léčiva (psychofarmaka). Náklady na psychoterapii (v článku obvykle zkracujeme na terapii) jsou o řád nižší.

Poměry lze nejlépe odhadnout z dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), která obstarává bezmála šest milionů Čechů a Češek. V roce 2021 utratila za klinickou psychoterapii - lidově sezení "přes pojišťovnu" - přibližně 540 milionů korun. Je to necelých pět procent nákladů pojišťovny na duševní zdraví a dvě promile rozpočtu na všechny lékařské výkony. Poměry od jemnějších položek k celému rozpočtu přibližuje následující graf.

Sehnat terapeuta plně hrazeného ze zdravotního pojištění bývá obtížné. "Obecně se jedná o měsíce, často i několik měsíců, případně i úplný stop stav," přibližuje Markéta Celerová z Asociace klinických psychologů (AKP). "Výjimku tvoří poskytování krizové intervence, což je například péče o truchlící při náhlé ztrátě blízkého člověka, kdy je snaha maximálně snížit délku čekací doby na dny až týdny."

Alternativou je soukromá terapie placená z kapsy klientů, tedy "za cash", kde bývá snazší získat volný termín. Oba "trhy" jsou řádově stejně velké: VZP za výkony klinické psychoterapie zaplatila svým psychologům a psychiatrům v roce 2021 zmíněných 540 milionů korun, klienti "za cash" odhadem 520 milionů. Odhad vychází z průzkumu České asociace pro psychoterapii (ČAP) ohledně ceny za sezení a volných kapacit soukromých terapeutů, podrobněji se jim věnujeme níže.

"Pojišťovna má v rámci zdravotního systému nasmlouvané psychoterapeuty, ale těch není dost. Ukázalo se, že jejich kapacita je úplně vyčerpaná."

Epidemie depresí a úzkostí po první covidové vlně udeřila s takovou naléhavostí, že se péče o duševní zdraví - včetně terapie - stala zdravotnickou prioritou. Špatnou dostupnost terapie "na pojišťovnu" se vláda rozhodla suplovat podporou sezení u soukromých terapeutů.

Most, který překlenul oba světy, začala VZP stavět na podzim 2020. Na podnět Rady vlády pro duševní zdraví spustila pilotní program z fondu prevence, ve kterém svým pojištěncům přispěla na sezení u soukromých terapeutů. Do testovacího provozu na jaře 2021 vložila 34 milionů korun, klienti stihli vyčerpat necelých 15 milionů.

PSYCHIATR, PSYCHOLOG, PSYCHOTERAPEUT

Jaké profese a v jakých počtech se věnují duševnímu zdraví?

Psycholog označuje absolventa vysokoškolského programu psychologie. Působí v řadě profesí, například v pedagogicko-psychologických školských poradnách či firemních HR odděleních. V Česku jich je přibližně 10 tisíc, většina z nich pracuje mimo zdravotnictví či soukromou psychoterapii.

Klinický psycholog je nelékařská profese ve zdravotním systému. Oproti psychologovi bez přívlastku má navíc klinickou atestaci. Další atestace, tentokrát psychoterapeutická, mu umožní samostatně provádět také terapii "na pojišťovnu", pokud s ním některá uzavře smlouvu. Vedle toho se věnuje například diagnostice osobnosti a dalším činnostem. V Česku jich působí kolem 1200, část z nich se věnuje i soukromé terapii.

Také soukromý psychoterapeut poskytuje konzultace v oblasti duševního zdraví a terapii, ovšem mimo zdravotní systém. Za minimální kvalifikaci se obvykle považuje komplexní psychoterapeutický výcvik, většina má také vysokoškolský titul z psychologie či jiné pomáhající profese. Zákonná definice ovšem neexistuje, v současnosti si na zvonek může psychoterapeut napsat i kouč či kartářka. Také kvalifikovaných privátních terapeutů je asi 1200.

Psychiatr je lékař s atestací z psychiatrie. Posuzuje psychický stav pacientů, diagnostikuje duševní poruchy a navrhuje léčbu. S atestací z psychoterapie může poskytovat i tuto péči, především z kapacitních důvodů se jí ale většina psychiatrů věnuje spíše okrajově, nejčastější formou jejich pomoci je medikace. Dětský psychiatr terapii poskytuje jen ojediněle, opět obvykle skrz vytížení. Klasický terapeutický rozhovor se navíc využívá až u dospívajících. V ambulancích působí asi 800 psychiatrů pro dospělé a 130 dětských, vyšší stovky pak v psychiatrických nemocnicích.

Obvodní lékař je nejčastější první kontakt při řešení duševních potíží. Před odesláním pacienta ke specialistovi - obvykle psychiatrovi - často pacienta sám zamedikuje, může předepisovat základní psychofarmaka.

S duševními problémy pomáhá řada dalších profesí ve zdravotnictví i mimo ně: například sexuolog, adiktolog, psychiatrická sestra či sociální pracovník v centrech duševního zdraví, duchovní či relativně nová profese psychosomatického lékaře.

"VZP zareagovala velmi promptně a příspěvek sedm tisíc korun, dnes pět tisíc, je jednoznačně jeden z nejvyšších, které klientům vůbec nabízí," popisuje okolnosti vzniku nového programu mluvčí VZP Viktorie Plívová. "Za dva roky, kdy příspěvek nabízíme, VZP proplatila téměř 40 milionů korun v součtu deseti tisícům svých klientů, a to včetně dětí od sedmi let."

"Pojišťovna má v rámci zdravotního systému nasmlouvané psychoterapeuty, ale těch není dost. Ukázalo se, že jejich kapacita je úplně vyčerpaná. Takže se hledaly způsoby, jak dostupnost zvýšit," dodává Dominika Čechová z ČAP, která u mostu mezi zdravotním a soukromým břehem hraje zásadní roli - pro pojišťovnu hledá kvalifikované soukromé terapeuty.

"Díky programu prevence duševního zdraví se relativně volné kapacity v soukromém sektoru nabídly pojištěncům," pokračuje. "Příspěvek pojišťovny spoustu lidí motivuje - jdou do psychoterapie s tím, že to zkusí a často jsou překvapeni, jak efektivně spolupráce vlastně probíhá."

Ani po ústupu akutní fáze pandemie VZP program nezrušila. Silným argumentem je účinnost pomoci, kterou prostřednictvím aplikace DeePsy monitorují odborníci z Masarykovy university v Brně. Porovnávání míry depresivity a úzkostnosti klientů před a po terapeutických sezeních dává pojišťovně zpětnou vazbu. Data ukazují, že zejména u klientů se silnějšími obtížemi dochází ke statisticky spolehlivému zlepšení.

V současnosti pojišťovna přispívá pěti tisíci korun na celkem desítku sezení u vybraných terapeutů za podobných podmínek jako třeba na pohybové aktivity. Základem žádosti o příspěvek je poukaz od psychoterapeuta, ten následně potvrzuje i počet absolvovaných sezení. Seznam dostupných odborníků se postupně rozšiřuje, od loňska navíc není VZP sama: podobný program spustila i Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s dvouapůltisícovým příspěvkem.

"Ráda bych dostupnost psychoterapie zvyšovala," komentuje změny místopředsedkyně Sněmovny za Piráty Olga Richterová. Lepší dostupnost péče o duševního zdraví ostatně strana zmiňuje také ve svých volebních programech. "Terapii vnímám jako možnost řešit řadu stavů před tím, než se zhorší. Jako prevenci i jako úlevu ostatním specializacím v systému. Druhá role pak má být jakéhosi rozcestníku, odborníka, který umí posoudit, s čím vám dokáže pomoci při terapii, a s čím máte jít například pro medikaci."

"S ministrem Válkem jsme proto prosadili trojnásobné navýšení fondu prevence," dodává Richterová. "Jeho naplnění bude dobrovolné, ale pro pojišťovny je to způsob, jak dostupnost zvýšit." (Vlastimil Válek je ministr zdravotnictví za TOP 09, pozn. red.)

KOLIK PROSTORU VĚNUJÍ TERAPII KLINIČTÍ PSYCHOLOGOVÉ ČI PSYCHIATŘI?

Ve zdravotnictví se terapii věnují hlavně kliničtí psychologové, do jisté míry ale také například psychiatři. Statistiky výkonů v Národním registru hrazených zdravotních služeb odpovídají, jaký podíl vykázaných výkonů u dané odbornosti tvoří psychoterapie - viz následující graf.

Pražský výběr

Kde terapeuti jsou, kde nejvíc chybí?

Pojišťovny přispívají na sezení u vybraných privátních psychoterapeutů s ověřenou kvalifikací. Počátkem října bylo na seznamu 528 lidí - přibližně polovina všech českých praktikujících psychoterapeutů v soukromém sektoru. Pojďme se nejprve podívat na regionální dostupnost soukromých terapeutů.

"VZP nás před spuštěním pilotního programu oslovila, zda bychom jí pomohli s výběrem," popisuje Čechová z ČAP, jak seznam vzniká. "Zeptali jsme se kolegyň a kolegů, kdo by měl o spolupráci zájem. U nových zájemců jsme pak u každého ověřovali, že má vysokoškolské vzdělání a psychoterapeutický výcvik. To se děje pořád, každý měsíc posílám VZP a ČPZP asi dvacet nových lidí. Teď se seznam snažíme nabídnout i ostatním pojišťovnám a jednáme s nimi o spuštění podobných iniciativ."

I ony dnes sice mají preventivní programy, ve kterých přispívají na duševní zdraví, sezení u psychoterapeuta ale odmítají - klienty ve výběru limitují na klinické psychology (Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, Revírní bratrská pokladna, zřejmě i Zaměstnanecká pojišťovna Škoda). Vojenská zdravotní pojišťovna místo příspěvku svým klientům nabízí online program. Odkazy na programy duševní prevence si zobrazíte kliknutím na zelené tlačítko v tabulce.

PŘÍSPĚVKY POJIŠŤOVEN Z PREVENTIVNÍCH PROGRAMŮ 2023

Pojišťovna Odborník Příspěvek Pojištěnci Odkaz
VZP Soukromý terapeut 5 000 Kč 6 mil. Zvýšení dostupnosti psychosociální podpory
ČPZP Soukromý terapeut 2 500 Kč 1,3 mil. Duševní zdraví
ZPMV Klinický psycholog 4 000 Kč 1,3 mil. Program podpory duševního zdraví
OZP - - 730 tis. -
VoZP - - 700 tis. Zdravá duše
RBP Klinický psycholog 2 500 Kč 430 tis. -
Škoda Cert. psych. 2 000 Kč 140 tis. Péče o duševní zdraví

Téměř polovina terapeutů na seznamu VZP a ČPZP provozuje praxi v Praze, osmdesát procent z nich hlásí volné kapacity. U těch dostanete termín zhruba do dvou týdnů. V jiných krajích chybí: o nedostatku kapacit na jižní Moravě vypovídá, že volno má sotva třetina tamních terapeutů. V padesátitisícových Karlových Varech zase pojišťovna nenašla nikoho, koho by svým klientům doporučila.

"Kapacita v našem kraji je nedostačující," svědčí terapeut z Karlovarského kraje, který si nepřál uvést jméno, ale jeho identitu známe. "Denně mi telefonují lidé, kteří shánějí psychoterapii, ať už placenou, nebo zdarma. Obvykle sdělují, že je někdo odmítl z kapacitních důvodů, nebo by museli čekat několik měsíců. Co se týče psychiatrie, několikaměsíční čekací lhůty jsou, pokud vím, obvyklé. Nejhorší je dle mého názoru dostupnost dětské psychiatrické péče."

ONLINE SEZENÍ

Nerovnováhu mezi relativně dobrou dostupností psychoterapie v Praze a slabší ve zbytku republiky do jisté míry zmírňuje fakt, že si během covidové pandemie klienti i terapeuti navykli na sezení v online prostředí. Před pandemií byla virtuální terapie vzácná, dnes ji nabízí přes 90 procent privátních psychoterapeutů ze seznamu VZP. Fyzická adresa hraje menší roli než před třemi lety, kdy například ve Spojených státech nabízela online sezení jen pětina terapeutů.

Zároveň ovšem online terapie není všespásná, jak naznačuje diplomová práce Kristýny Mikulkové z brněnské Masarykovy univerzity zaměřená na vnímání online kontaktu psychoterapeuty a zejména klienty.

"[P]ro psychoterapeuty ve video formátu je náročnější komunikovat prostřednictvím přímého očního kontaktu, tónu hlasu, postoje či tělesných pohybů, využívat synchronie nebo naladění se na klienta. Tyto prvky se přitom podílejí na vytváření bezpečné a vřelé atmosféry," píše autorka. Řadu potíží, včetně naladění na terapii, v práci zmiňují i klienti.

"Psychologové a psychoterapeuti, kteří zde působí, se nepokoušejí pracovat v soukromé praxi, pokud nemají smlouvu s pojišťovnou, jelikož zde není dostatek platících potenciálních zájemců," pokračuje. "Projekty VZP a ČPZP tento stav změnily, ale bude zřejmě trvat dlouhou dobu, než se trh přizpůsobí. Podle mě se nová generace terapeutů musí 'vypěstovat', což souvisí s řadou dalších podmínek jako dostupné bydlení a podobně. Je to běh na dlouhou trať."

Dominantní postavení Prahy v české psychoterapii potvrzují i další zdroje, podle kterých v ní sídlí asi polovina českých terapeutů. Hlavním faktorem je zřejmě dostupnost klientů - "bublina" se zkušeností s terapií a schopností platit za ni je v hlavním městě výrazně větší než jinde. V Praze také probíhá většina sebezkušenostních výcviků, díky kterým se pak ve městě soustředí více terapeutů.

Situace v klinické psychologii a psychiatrii do značné míry kopíruje soukromou scénu. I zde jsou ohromné regionální rozdíly v dostupnosti. Opakuje se silná role Prahy.

"Klinicko-psychologická péče je koncentrovaná do několika center, kde se historicky nacházejí vysoké školy s obory psychologie, je zde velká koncentrace obyvatel anebo léčebných zařízení: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomoucko," vysvětluje Celerová z AKP.

"Avšak už v bezprostřední blízkosti jsou oblasti s naprosto nejnižšími počty, například Brno-venkov, Plzeň-sever, Kolínsko či Kutná Hora. Nejde tedy jen o klasický problém příhraničních lokalit, jako je tomu v ostatních zdravotnických oborech," dodává.

"Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) je zastoupení psychologů ve zdravotnictví v celém Česku i v Praze hluboko pod hodnotou rozvinutých zemí jako USA, Francie či Německo. Můžeme samozřejmě přemýšlet o odlišných koncepcích zdravotnických systémů a historii daných států, ale i Polsko je na tom lépe než my," srovnává Celerová.

"Co platí v Praze, nemusí platit jinde. Regionálně se liší třeba nasmlouvané výkony, které může psychiatr nebo klinický psycholog vykazovat."

Regionální dostupnost zhoršuje nenápadná byrokracie pojišťoven: pravidla pro spolupráci s klinickými psychology se pobočku od pobočky liší.

"Co platí v Praze, nemusí platit jinde," upozorňuje lékař, který si přál zůstat nejmenovaný. Redakce jeho identitu zná.

"Regionálně se liší třeba nasmlouvané výkony, které může psychiatr nebo klinický psycholog vykazovat. Získat smlouvu s pojišťovnou je obtížné v Brně, ale ne jinde v Jihomoravském kraji," pokračuje. "V menších městech má pojišťovna naopak problém najít někoho, komu by smlouvu nabídla. U specifických skupin, jako jsou děti nebo autisté, chybí psychiatři či psychologové v regionech dost zoufale."

Psychoterapie prakticky. Komu a s čím může pomoci, jaká má pravidla a kolikrát je na ni nutné zajít?

ČÍST ČLÁNEK

"Psychoterapii přes pojišťovnu může nabízet buď atestovaný lékař, nebo klinický psycholog, oba musejí mít ještě nástavbovou atestaci z psychoterapie. Jenže těch není dost. Jeden z důvodů je, že nároky na klinickou atestaci rok od roku rostou," zdůrazňuje zádrhely systému.

"K atestaci se můžete přihlásit až po mnohaletém působení v akreditovaném zdravotnickém zařízení, od samotné zkoušky se navíc hodně vyhazuje, víc než u většiny somatických oborů. Atestaci tak často nedostanou ani roky praktikující psychologové. Požadavky na vzdělání a průběh atestace jsou v režii Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který zřizuje ministerstvo a AKP. Pojišťovna to neovlivní."

"Výsledek je, že dostupnost psychoterapie přes pojišťovnu roste jen pomalu, pokud vůbec," shrnuje lékař.

Terapeutických sezení ve zdravotnické sféře v posledních letech skutečně velmi mírně přibývá, ukazují data získaná pomocí žádostí o informace na všech sedm českých pojišťoven. U VZP rostly v období 2017 až 2021 náklady na klinickou psychoterapii průměrně o osm procent ročně, množství sezení o čtyři procenta a počty klientů o dvě procenta za rok.

Tisícovka za sezení

Co víme o soukromých terapeutech?

PRŮZKUMY ČAP

V této kapitole vycházíme ze dvou dotazníků České asociace pro psychoterapii, rozeslaných psychoterapeutům: v květnu 2020 odpovědělo 270 terapeutů, letos v říjnu 501 terapeutů. První zkoumal více aspektů psychoterapeutické praxe, novější se zaměřoval na ceny.

Další příčinou omezené dostupnosti psychoterapie je její cena. Pět set korun, kterými na sezení přispívá VZP, při současných cenách pokryje asi polovinu platby za jedno sezení. Chudší lidé tak mohou mít potíže sponzorované sezení vyzkoušet. Na případné pokračování často prostě nemají.

Cenu za sezení odvozujeme z rozsáhlých průzkumů ČAP mezi českými psychoterapeuty na jaře 2020 a letos v říjnu. Aktuální průměrná cena za individuální hodinové sezení je 942 korun, Praha se ovšem opět vzdaluje od zbytku země. Mezi oběma průzkumy, tedy za dva a půl roku, se průměrná cena sezení zvedla o dvě stovky.

Peněžní propast je také mezi terapeuty a terapeutkami, muži si za sezení berou o stovku více. K vysokému průměru přispívá malá část pražských terapeutů s cenami ke dvěma tisícům. Mužů je v oboru poměrně málo, pro zvýšení průměru proto stačí menší skupina. Ženy mají převahu přibližně tří ku jednomu.

"Zdá se, že muži preferují snazší profese s větší možností kariérního růstu," naznačuje Čechová z ČAP. "Ale vážně: soukromá praxe dává volnost, kterou právě ženy nejvíc ocení."

Desítku sezení, na kterou VZP přispívá, podle Čechové odhadla dobře.

"Terapie nemusí být dlouhodobá, spousta lidí vyřeší svůj hlavní problém v deseti sezeních," myslí si. "Pro symptomatické problémy, kdy se mi v životě něco znepokojujícího děje a potřebuji to akutně řešit, to stačí. Když si ve své evidenci provedených terapií jen podělím počty sezení lidmi, dostanu se průměrně na dvanáct sezení."

"První tři až pět setkání jsou často jako zpověď. Člověk v bezpečném prostředí složí balík svých problémů, pak se nanovo nadechne a může s tím začít něco dělat. Lidi, kteří terapii dlouho odkládají, pak přijdou a tři hodiny vás nepustí ke slovu," popisuje.

"Jsou ale lidi, kteří terapii využívají jinak, ti jsou často v kontaktu roky," dodává Čechová. "Sama mám takových klientů jen pár procent, ale i když se povede s nimi terapii ukončit, často se později vracejí."

Dotazy ČAP na terapeuty prozrazují také další detaily, například nejčastější klientské problémy.

Nebezpečná jako chirurgie

Rizika přestřelené ochrany před šarlatány

Rozdělení oboru na klinickou a soukromou psychoterapii, které se táhne celým článkem, není bez konfliktů. Naopak: v podloží leží tektonická linie, která čas od času vyústí do zemětřesení. To můžou cítit i klienti na povrchu.

Odborníka na duševní zdraví vyhledal každý třetí. Psychiatra nechceme, většinou ale zajdeme k němu

ČÍST ČLÁNEK

V roce 2012 podal živnostenský úřad v Ústí nad Labem žalobu na psycholožku Hanu Petrákovou. V jádru sporu byla otázka, zda smí nabízet psychoterapii mimo oblast zdravotnictví. Úřad tvrdil, že klame své klienty, když svou činnost nazývá psychoterapií - ta podle něj nemůže existovat mimo zdravotnictví.

Na první pohled absurdní snaha míří na legitimní cíl: ochránit klienty psychoterapie, často v tíživé osobní situaci, před šarlatány. Diskutabilnější už je ostrá hranice mezi oběma skupinami. Psychoteraputi jsou podle zastánců tohoto pohledu, zejména Asociace klinických psychologů, pouze ti ve zdravotnickém systému. Soukromí psychoterapeuti jsou nedůvěryhodní.

"Covid nás zavřel, protože jsme neuměli před státem profesi psychoterapie definovat. To už se nesmí stát, my musíme být čitelní."

"U psychologické péče poskytované mimo zdravotnictví zatím neexistuje žádná legislativně regulovaná možnost, jak zaručit odpovídající odbornost a kvalitu," vysvětluje postoj této skupiny Markéta Celerová z AKP. "Z našeho pohledu je vyjasnění nutné z důvodu ochrany pacientů a klientů, aby byl každý informován, jaká péče jaké kvalifikace je mu poskytována."

"Zneužívání termínu 'psychoterapie' aktuálně není postihováno a stát je bohužel toleruje," pokračuje. "Na dveřích kadeřnictví můžete mít nápis 'psychoterapie', ale 'to něco' poskytuje člověk bez odpovídajícího vzdělání. Poskytovaná péče může být více zraňující a potenciálně riskantní než přínosná a stabilizační."

PRÁVNÍ BOJ O PSYCHOTERAPII

Argumenty, proč by psychoterapie měla patřit výlučně na zdravotnickou půdu, shrnuje v Časopise zdravotnického práva a bioetiky právník Ivo Telec.

"Psychoterapie [...] výslovně patří mezi zdravotní výkony podle zdravotnického práva," píše. "Z předpisů zdravotnického práva vyplývá, že psychoterapie je vyhrazena klinickým psychologům způsobilým k činnosti bez odborného dohledu nebo psychiatrům se specializací v systematické psychoterapii či jiným lékařům s touto specializací."

"Jestliže by profesní označení psychoterapeut používal někdo jiný, jednalo by se o jednání, které by bylo objektivně způsobilé vyvolat nebezpečí záměny s psychoterapií jako zdravotním výkonem hrazeným z veřejného zdravotního pojištění, respektive zdravotní službou," pokračuje.

Psychoterapie je podle něj potenciálně nebezpečná - podobně jako chirurgie - a role státu je ochránit klienty psychoterapeutů před tímto rizikem.

"Zásadním problematickým místem exkluzivního pojetí psychoterapie je skutečnost, že k nám hovoří tak, jako by pojem psychoterapie byl jasný, definovaný a přesně ohraničený právní pojem, kterému odpovídá jediná možná právní kvalifikace coby zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách," oponuje mu advokát Miroslav Špecián.

"Pro někoho je psychoterapie v zásadě jen nefarmakologickou metodou léčby duševních poruch [...], pro jiného je mezilidským vztahem, v němž se dvě lidské bytosti snaží porozumět svému chování a prožívání. Pokud bych jako právník začal bez opory zákonné definice tvrdit, že pouze první definice platí, pak nejde o konstatování objektivní pravdy, ale o pouhé zaštítění se autoritou. Tedy je to tak, protože jako právník jsem povolán k tomu, abych to takto určil," pře se.

Šarlatány, kvalitou péče a čitelností pro klienty však argumentuje i druhá strana sporu, tedy privátní terapeuti.

"Chystáme spolu s Unií psychologických asociací návrh, podle kterého by terapeuti povinně vstupovali do komory, která by ověřila jejich vzdělání a dovednosti. Tím budeme nejen čitelní, ale taky zavedeme právní ochranu klientů," plánuje Dominika Čechová z ČAP. Součástí požadavků má být kromě komplexního psychoterapeutického výcviku také magisterské vzdělání a zkouška při vstupu do komory. Argumenty pro nový zákon asociace zveřejňuje na svém webu, samotný návrh zatím neposkytla.

"Covid nás zavřel, protože jsme neuměli před státem profesi psychoterapie ani její poskytovatele definovat," doplňuje praktickou motivaci pro chybějící normu. Během lockdownů, kdy poptávka po terapeutech rostla, museli své praxe zavřít. "To už se nesmí stát, my musíme být čitelní jako skupina, která dělá vysoce kvalifikovanou práci za jasných právních a profesních podmínek."

Žalobu na terapeutkou Petrákovou, zmiňovanou v úvodu kapitoly,úřad po půl roce stáhl (online fórum). Debata, zda je možné léčit duši i mimo zdravotnické instituce, ale pokračuje, sporů mezi klinickými psychology a psychoterapeuty-živnostníky přibylo. Svým způsobem do něj přispívají i pojišťovny, když překlenují propast mezi oběma skupinami tím, že na soukromou terapii přispívají.

"Terapeuti zařazení do programu VZP na psychosociální podporu musí mít absolvovaný psychoterapeutický výcvik akreditovaný v systému zdravotnictví. Rozhodně tedy nelze říct, že VZP přispívá na nelegální terapii," vymezuje hranice mluvčí pojišťovny Plívová.

K zákonu, který by rupturu definitivně scelil, je ale zřejmě daleko. Mezi těmi, kteří by to mohli změnit, je pirátská poslankyně Olga Richterová. Její strana slibuje legislativní ukotvení psychoterapie, ona sama působí na hranici sociálních a zdravotních témat. Přesto není optimistická.

"Problém je, že se kliničtí psychologové a terapeuti prostě neshodnou. Je to citlivé téma, přitom uznávání psychoterapeutických výcviků by pomohlo i v sociálních službách," reaguje Richterová.

"Zatím jsem žádný návrh zákona neviděla, je to na začátku," dodává. "Ale možná to není nutné řešit zákonem, můžeme být kreativní a řešit to jinak. Pro mě je podstatná dostupnost."

Jana Karasová, Kristína Zákopčanová, Jan Boček