Systemická psychoterapie je jedním ze směrů odborné psychoterapie. Všechny terapeutické směry mají stejný cíl a to podpořit klienta v nalezení rovnováhy. Mají také základní společné principy. Zejména princip dobrovolnosti, mlčenlivosti a bezpečného prostoru. Mají tedy společné CO, liší se zejména v prostředcích, tedy tím JAK s klientem směřují k naplnění cíle.

Systemický přístup se formoval od cca 70. let minulého století. Uběhlo již nemálo času na to, abychom mohli v praxi sledovat jeho sílu a výsledky.

Systemická psychoterapie se zaměřuje na systémy, ve kterých jedinec žije. Reflektuje problém, který klienta do služby přivedl, svou pozornost však orientuje na místa pozitivní, hledá v životě klienta zdroje, kutá výjimky, situace, kdy problém není, posiluje to, na čem se dá pracovat, co nese skutečné zdroje pro realizaci změny. Nakonec kvůli změně klient přichází.

Systemická terapie je krátká, zaměřená na řešení a její snahou je během několika sezení klienta zkompetentnit a podporovat ho při hledání řešení, realizaci změny.

Systemický psychoterapeut využívá ve vhodných chvílích reflektující tým. Ten je složený z odborníků/psychoterapeutů, kteří jsou ku pomoci psychoterapeutovi i klientovi. Jejich nehodnotící příspěvky k sezení přináší nezřídka nové možnosti a pohledy na klientovu situaci a rozšiřuje tak možnosti vedoucí ke změně, které zatím klient nevidí.

Systemičtí psychoterapeuté věří, že odborníkem na život je vždy klient. Jsou mu oporou v situaci, kdy nevidí, neslyší a chce to změnit.